Bluebell – můj nejdivočejší pes

Bluebell je můj druhý pes, parson rterier – divoška, šmudla a totálně ztřeštěná a nenapravitelná, ale nádherná holčička. Brzo jí bude 7 let a můžete ji vidět ve videích tady na blogu. Povzbuzena velkým úspěchem ve výcviku mé kokršpanělky Terezky, rozhodla jsem se pořídit si pejska náročnějšího na výcvik, a tím parson rozhodně je.

Hned, jak jsme si ji přivezli do Chovatelky a položili ji na louce za domem na zem, tohle roztomilé štěňátko se rozběhlo do dálky a šlo vítat úplně cizí lidi a nás si vůbec nevšímalo. to nám mělo hodně napovědět, jak to s ní v nejbližších měsících bude. Bubu milovala pejsky a lidi, skákala na děti a ráda odcházela s tím, kdo jí byl zrovna sympatický. na procházce odbočila za lidmi, kteří šli lepší cestou, ve Stromovce se přidala k lidem piknikujícím na dece a koukala, co mají dobrého..

bubu-1

CO UMÍ BUBU?

  • dost rozpačitě základní poslušnost, za to pořád s úsměvem ve tváři
  • dost dobře psí triky
  • donekonečna aportovat, cokoliv a kdekoliv
  • podávat míček přímo do ruky
  • vylézt na strom pro míček
  • hledat a najít míček, kdekoliv
  • v lese si sama najít klacík, který jí budeme celou procházku házet
  • nesplést si klacík a vždy přinést ten samý
  • čekat před miskou s jídlem na povel „můžeš!“
  • pustit nás první do dveří
  • čekat zablácená u otevřených dveří do bytu a na povel „do vany“ běžet a skočit přímo do vany
  • na povel „auto“ najít a nastoupit do našeho auta
  • povely: „pust“ (míček, jídlo), „fuj“ (nežer to), „dolů“ (skočí dolů), „nahoru“ (vyskočí někam), „nesmíš“ (nedělej to), „uhni“ (jdi na stranu), „hopa“ (vyskočí do náruče)

***

CO BUBU ROZHODNĚ NEUMÍ?

  • chodit klidně na vodítku
  • neotravovat s aportem
  • nesežrat, na co narazí..
  • zůstat čistá
  • nebát se velkých psů
  • nekrást dobrůtky na party, když jí nikdo nevidí

***

CO MĚ NAUČILA BUBU?

  • že milovat druhého psa tak jako toho prvního už nedovedu (svou roli jistě hraje i věk, v 15ti člověk víc propadá emocím).
  • že už jsem na důsledný tréning trochu moc líná.
  • že ztřeštěný pes je celkem roztomilý a je s ním velká zábava.
  • že ani tři super aktivní hodiny venku prostě tomuhle psovi nestačí.
  • že fakt nesnáším ostré zuby štěněte.
  • že na rozdíl od štěňátek, které už ve třech měsících způsobně čůrají venku a které jsem potkávala na trénincích, náš pes měl rozporuplný vztah k hygieně ještě v roce.
  • že když má vaše štěňátko namále, tak cesta z bytu, zahrnující odemykání dveří, dlouhou chodbu, čekání na výtah, jízdu výtahem, další dloooouhou chodbu a pak běh na trávník, může být skutečně dlouhá.
  • že vskutku nenávidíte všechny, kdo i navzdory vašim prosbám a výhrůžkám roztomile vrkají na vaše štěňátko, aby si zkrátili cestu výtahem a protože prostě nedokážou odolat něčemu tak nádherně roztomilému, zatím co vy držíte vaše štěně v náruči v naději, že „dnes to dáme!“ a ono se klidně pomočí na váš nový svetr.
  • že když se štěněti jednou-dvakrát podaří vyvenčit se ve výtahu, začne to brát jako příležitostné řešení svých akutních problémů s výdrží.
  • že žádná kaluž, potok nebo bláto jí nejsou cizí.. zatím co i nejjemnější déšť znamená, že se odmítne venčit.
  • že otrimovaná nebo ostříhaná vypadá skutečně hezky.
  • že když vidíte, co všechno je váš pes schopný vzít do huby, nepřichází do úvahy nechat se pak od něj olizovat.
  • že ke šťastnému životu se psem vám stačí naučit ho: přivolání, fuj, slušná chůze na vodítku, čekání před obchodem, zůstat doma a aport.
  • že házedlo na míčky je super věc.
  • že teriéra cukáním chůzi na vodítku nenaučíte.
  • že piškoty pořád fungují.
  • že jít ven bez míčku nebo klacíku je sebevražda.
  • že venku je skutečně spousta bordelu, který je váš pes ochotný sežrat.
  • že pes může mít ze života ohromnou radost.
  • že pes dokáže být skutečně svobodný, což vám dává najevo například tím, že na procházce odejde s úplně cizími lidmi jen proto, že jdou zajímavějším směrem nebo je s nimi zrovna větší zábava.
  • výhodou je to, že svého psa můžete třeba na týden půjčit kamarádům, ku prospěchu a radosti všech zúčastněných.
  • takovýto pes když chce, poslouchá úplně každého, kdo mu je sympatický. Když nechce, poslouchá každého kromě vás. Když vám rupnou nervy, počká, až se uklidníte a pak dělá, že se nic nestalo a chce házet míček.
  • že když pospícháte a na venčení máte jen pár minut, není moudré pouštět psa z vodítka – ani dospělého a vycvičeného. Kostí, se kterými je možné utéct a zalézt hezky někam do křoví, je v okolí vždy dost a čím víc pospícháte, tím větší je pravděpodobnost, že je pes najde.
  • že lepšího psa na výlety, pod stan, do hospody a na party neseženete.
  • že nestřežené křupky, sýry nebo sušenky na party nebo na pikniku jsou neskrývanou nabídkou k hodování.
  • že je lepší vzít psa do lesa a tam ho nechat hrabat, skákat, válet se kde chce a brodit se blátem, než mu to dokola zakazovat doma za barákem.
  • že hoc smradlavá, zablácená a plná bodláčí, pořád upoutává v metru pozornost a lidé s nadšením volají „Dášenka!“ a k mému údivu ji hladí a nechávají si oblizovat ruce (my ale o tom víme svoje :).
  • že i když je vaše štěně sebevíc šílené a nezastavitelné, i ono se jednoho dne zklidní (např. ve třech letech).
  • že jakkoliv se snažíte odnaučit svého psa chodit vám do postele, při odemykání dveří stejně znova slyšíte tichý seskok, tlumené ťapání těch malých paciček směrem do předsíně, zachrastění proutěného koše a když otevřete dveře, vidíte, jak se ten malý prevít protahuje a zívá ve svém pelíšku, naznačujíc vám, jak se hezky vyspal TAM, KDE MÁ. zatím co vy dobře víte, že v ložnici na posteli najdete jako vždy ještě teplý vdoleček a spoustu chlupů všude kolem. PROSTĚ HO MUSÍTE MILOVAT!

 

při vzpomínce na výchovu mého skvělého psa se občas s tichou hrůzou otřesu a doufám, že tak brzy se to zase opakovat nebude..