CEASAR MILLAN : ZNALEC PSÍ DUŠE

Ceasar Millan je velice sebejistý, klidný a chápavý chlapík z Mexica, který učí Američany, jak se stát vůdcem smečky a pochopit a zvládnout chování svého psa. Obdivuji ho pro jeho schopnost vysvětlit podstatu problému a v krátkém čase naučit majitele správné návyky. Je to moje nejoblíbenější hvězda trenérskeho nebe 🙂

Na youtube najdete přes 120 videí (Znalec psí duše), kde uvidíte úžasnou proměnu psů všech velikostí a plemen. Není psa, kterého by Ceasar Millan nedokázal převychovat.


A co je jeho tajemství úspěchu?

  • klidná asertivita a vůdčí chování
  • jasná hierarchie v rodině (pes je poslední)
  • mentální práce : jasná pravidla a omezení psa
  • fyzická aktivita psa : pohyb a procházky
  • důsledné usměrňování nevhodného chování
  • zklidnění psa a podřízené chování
  • láska a hra

Ve svých trénincích mnohokrát postupuji podle jeho návodů a je mou největší inspirací. Jako ukázku uvádím video o výběru psa. Kromě správně zvoleného temperamentu a povahy psa ve videu krátce shrnul i nejčastější omyly, které vedou k tomu, že se pes stane dominantním. A dominantní pes znamená problém pro vás, vaše okolí ale i pro samotného psa.

a ještě jedno video

Zuzana Važanová

KNIHA : JOSÉ ARCE

Zrovna jsem jí dočetla a jsem nadšená. Těžko bych hledala lepší knihu o tom, jak důležité pro psa je, aby se jeho majitel stal vůdcem smečky.


Vůdce smečky zabezpečuje klid

Pro psa je důležité mít nad sebou autoritu. Někoho, kdo převezme zodpovědnost, kdo určuje pravidla, kdo rozhoduje, co se dělat bude a co ne a naučí ho, jak se má v různých situacích chovat. Někoho, kdo se stará o klid a bezpečí.

Tím pádem se o bezpečí a klid nemusí starat pes. Odpadají tak problémy s teritoriálním chováním psa, tahání na vodítku, štěkání nebo neochota zůstat kdekoliv osamotě bez majitele.


Proč se pes chová problematicky?

Všechny problémy se psy vznikají, pokud není jasné, kdo je v rodině šéfem. Lidé nevědomky podporují a odměňují nevhodné chování psa, jako je divoké vítání, štěkání, skákání a vynucovaní si pozornosti. Ven se jde, když pes chce a jde se tam, kam táhne pes. Když si chce pes hrát, nebo se pomazlit, stačí naznačit a páníček vyhoví. Místo toho, aby se pes naučil, jak se má chovat a že žádoucí je klidné a poddajné chování, naučí se být divoký, neposlušný a dominantní. Člověk se v jeho očích jeví jako slabý a nejistý. Dobrovolně, i když často nevědomky, psu ustupuje a podřizuje se mu.

Vůdcem se tedy v rodině musí stát pes, protože místo vůdce nemůže zůstat neobsazeno a nikdo jiný se ho z pohledu psa očividně chopit nechce.

Většina psů ale není psychicky vybavena k tomu, aby zastala náročnou roli vůdce. Navíc jako vůdce smečky musí dávat pozor na lidi, kteří odcházejí a přicházejí, kdy se jim zachce a v mnoha situacích nedokážou člověka přinutit, aby se jako podřízení chovali a respektovali je. Následkem je velká frustrace a nejistota psa. Vzal na sebe úkol, který nemůže zvládnout.


Jak poznat nejistého psa,
který zabral pozici vůdce?

  • chodí všude za vámi a stále chce mít přehled o tom, co děláte (v bytě)
  • odmítá zůstat sám, všechno likviduje nebo štěká a vyje
  • je neklidný a stále ve střehu
  • venku vás ignoruje
  • loví nebo utíká mimo váš dosah
  • utíká za psi, za lidmi
  • skáče na lidi a nerespektuje jejich odmítnutí
  • táhne na vodítku
  • na povely reaguje, jenom když chce
  • drzé chování vůči ostatním psům
  • nebo dokonce agresivní a teritoriální chování

a mnoho dalšího : nemůžete si pohladit nebo odměnit cizího pejska, nárokuje si všechny vaše mňamky, bere vám dobroty a hračky z ruky, krade jídlo ze stolu, vrhá se první do dveří a z domu vybíhá divoce a se štěkotem, jako první se vrhá na návštěvu a je velice neodbytný a neklidný, zabírá si místa k sezení a nechce slézt, odmítá vám uvolnit místo na pohovce nebo dokonce v posteli. Vrčí na vás u jídla nebo kvůli hračce, nemůžete mu nic vzít. Venku ho nechytíte, pokud sám nechce.


A jak to napravit?

Jednoduše 🙂 Převezměte opět zodpovědnost a naučte svého psa, co se smí a co ne. Buďte klidným a sebejistým vůdcem. Váš pes se zklidní, přestane kontrolovat vás i všechno v okolí, nechá se vést a přestane soupeřit s jinými psi i lidmi. Přestane vás chránit, protože ví, že to zvládnete sami a jste schopni vyhodnotit, kdy je situace opravdu nebezpečná a potřebujete jeho pomoc. V ostatních případech může zůstat klidný a uvolňený.

A o to nám taky jde. Aby byl pes spokojený, aby se uměl chovat ve společnosti a nebyl nebezpečný, aby jsme si užili společné procházky a aby reagoval na povely, pokud je nutné ho usměrnit.

Zuzana Važanová

JAK KOUPIT DOBRÉ ŠTĚNĚ?

Martina Skalická je majitelka psa Cane corso. Oslovila mne s žádostí o radu s výběrem štěněte menšího plemene. Její volbou byla fenka boloňského psíka a ukázalo se, že najít to správné štěně nebude snadné.

„Když jsem se rozhodla pořídit dalšího pejska, netušila jsem, co to všechno bude obnášet. Moc jsem se těšila, jak si štěňátko vyberu a následně na to, jak ho pak budu představovat dalším členům naší velké rodiny.

Na doporučení paní veterinářky jsem se rozhodla pro fenečku s PP. Ještě před tímto rozhodnutím jsem zavítala tam, kde prodávali fenečku bez PP. Rychle jsem všek pochopila, že tudy cesta nevede. Paní mi fenečku nabízela v 6 týdnech bez očkování a navíc mi nechtěla počkat ani o den víc.

Bylo mi malé fenečky velmi líto, ale musela jsem se rozhodnout tak, že raději počkám a zavítám do chovných stanic, kde nabízejí štěňátka s PP.

Musím se přiznat, že jsem měla skutečně různé zkušenosti. V některých případech jsem byla velmi mile překvapena, jak moc chovatelům záleželo na tom, kam se šťěňátko dostane a jaký bude mít domov a podmínky pro život.

Někdy jsem však měla úplně jiný pocit a odcházela jsem od chovatele zklamaná. Jedna paní mi nabízela sice „výstavní“ fenečku, které bylo teprve 1 týden a vlastně paní chtěla už ode mne rozhodnutí , zda ji chci zarezervovat a pokud ano, tak jsem měla složit zálohu.

V tu chvíli jsem neměla pocit, že to takto chci a hledala jsem dále. Začala jsem mít větší nároky a často jsem se setkávala s reakcí chovatelů, že to až příliš řeším. Bylo mi řečeno, že mnoho lidí si vybírá štěňátko pouze podle fotografie , případně dle rodokmenu a nic dalšího neřeší. To ovšem neplatilo u mne, naopak…😊

Nakonec jsem vybrala štěňátko , které se mi velmi líbilo a cítila jsem , že ho skutečně chci. Paní chovatelka mi vyhověla , abych se na fenečku podívala a pochovala ji. Viděla jsem, v jakých vyrůstá podmínkách a bylo rozhodnuto. Fenečka byla k odběru už 7. týden, ale počkala jsem si, až dovršila 9. týden věku.

Vyplatilo se mi počkat, protože fenečka byla už velmi kontaktní a taková samostatnější. Mám radost, že jsem nakonec s výběrem fenečky nespěchala a že jsem se radila s výbornou milou paní Važanovou, která se zabývá výcvikem psů. Ta mi velmi pomohla a moc ji děkuji za všechny rady a doporučení!!!

Na závěr bych chtěla napsat, že je stejně nejdůležitější to, jaký pocit má člověk, když je u chovatele a má možnost vidět, v jakých podmínkách štěňátko vyrůstá. A další pak i vnitřní hlas srdce. Přeci jen si pořizujeme člena rodiny, který bude s námi každý den po dobu docela dlouhou.“

Fíbí, vítězné štěňátko


VAROVNÉ ZNAKY ŠPATNÉHO CHOVU:

  • štěňata se bojí, třesou se a nechtějí se kontaktovat
  • matka se chová nevyrovnaně (bojí se, je agresivní)
  • chovatel Vám matku štěňat odmítá ukázat nebo ji přinese jen na chvilku
  • štěňata nemají přístup k matce – jsou předčasně odstavena a odkázaná jenom sama na sebe
  • štěňata jsou v malém, zatuchlém prostoru – minimum podnětů, omezený kontakt s lidmi
  • špinavá, začervená nebo zablešená štěňata
  • chovatel má více chovných fen, často v klecích nebo malých porodních boxech
  • chovatel má zájem štěně co nejdřív prodat, je mu jedno komu
  • chovatel trvá na tom, že Vám štěně přiveze a nechce Vás nechat nahlédnout, v jakých podmínkách psi žijí

Z takovýchto podmínek nikdy psa nekupujte. Podporujete tím nezodpovědné chovatele, kteří budou v obchodování se štěňaty pokračovat, dokud bude o jejich štěňata zájem. Nenechte se zlomit a neberte si štěně z lítosti. Můžete si totiž domů odnést psa s bázlivou nebo agresivní povahou, s předispozicí na různá onemocnění, ale také psa, který se od daného plemene vzhledově dost liší.


Jak vypadají zdravá, spokojená
a dobře odchovaná štěňata

Jsou čilá, aktivní a plná energie. Mají enormní zájem o nové podněty. Na nové lidi se doslova vrhají. Mají dostatek prostoru a dost podnětů  ke zkoumání. Většinu času si hrají, dobře jedí. Jsou čistá, mají jasnou lesklou srst a oči jim září radostí. Oči, uši i prdelka jsou čisté. Štěňata voní po mléku a po medu. Budou vás olizovat, hryzat, tahat za rukáv a vylezou Vám až do náruče, aby se mohli pomazlit. Hry můžou být divoké, ale nepropukají v agresi.

Maminka je starostlivá, štěňátka olizuje a aspoň 6 týdnů je kojí.

Ideální věk pro koupi štěněte je 7-9 týdnů. Takováto štěňata jsou samostatnější a vyzrálejší. Jsou odstavená a zvyklá na tuhou stravu. Jsou psychicky připravena na přechod do nového prostředí a dokážou navázat pevný kontakt s novými majiteli.

*

Zuzana Važanová

VÝBĚR ŠTĚNĚTE

KDY ŠTĚNĚ KOUPIT?

Ideální čas ke koupi štěněte je mezi 8 – 9 týdnem věku, kdy je štěně psychicky i fyzicky ideálně připraveno na přechod do nového domova:

  • matka již štěňata nekojí
  • jsou zvyklá na granule
  • jsou samostatná a zvídavá a těší se na nové zážitky a dobrodružství
  • ideální čas pro navázání kontaktu a trvalé vazby na nové majitele
  • je krásně vidět povaha a temperament štěňat

Nedoporučuji kupovat štěně mladší než 6 týdnů nebo starší než 4 měsíce, pokud bylo drženo jenom v bytě nebo na zahradě a nikdo se mu nevěnoval.


ŠTĚNĚ MLADŠÍ 6 TÝDNŮ

Včasné odebrání od matky způsobuje bázlivost, lekavost a příliš submisivní chování, štěně se upne na majitele a jen těžko se učí zůstat samo. Takové štěně si ucvrkává, když ho pohladíte nebo na něj mluvíte. Krčí se před vámi i při kontaktu se psy. Je plaché, bojí se hlasitých zvuků a neznámých situací. Často štěká, když se něčeho lekne. Socializace probíhá pomalu a štěně vyžaduje jemnou a trpělivou výchovu. Náprava spočívá zejména v obnovení důvěry, dobré socializaci a budování zdravé sebedůvěry.


ŠTĚNĚ STARŠÍ 4 MĚSÍCŮ

Pokud si berete starší štěně, dbejte na to, aby bylo dobře socializované, mělo návyk na čistotu, reagovalo alespoň na zavolání a mělo dobrý vztah s chovateli. Můžete tak získat kvalitní odrostlé štěně s dobrými základy.

Horší případ ale je, pokud štěně chovateli zbylo a nikdo se mu nevěnoval. Štěně je zavřeno v kotci, aby nepřekáželo. Schází mu kontakt se psy, není konfrontováno s okolním světem a jeho schopnost učit se nikdo nerozvíjí. Prošvihne vzácný čas socializace a ideální čas pro vytvoření pevného pouta na nové majitele.

Následky takovéto izolace mohou být :

  • slabý kontakt na majitele, tj. štěně ignoruje, utíká a o výcvik nemá zájem
  • pes je lekavý a v rušném prostředí bojácný
  • déle mu trvá, než si na cokoliv zvykne
  • agresivita ze strachu vůči cizím psům jako následek izolace
  • horší schopnost učit se
  • upevněny zlozvyky


JAK POZNAT ŠPATNÝ CHOV :

Varovnými znaky jsou špína, smrad a zanedbaní psi v kotcích nebo v klecích, velké množství psů nebo feny různých plemen určeny jenom na chov.

  • chovatel Vám nechce ukázat matku štěňat – ta většinou nevypadá dobře nebo je bázlivá či agresivní (agresivní, bázlivá nebo lekavá matka přenáší svou povahu na štěňata)
  • štěňata jsou trvale oddělena od matky (v koupelně, ve sklepě, garáži, v kotci a pod.)
  • štěňata se bojí, uhýbají před rukou, utíkají před Vámi nebo před chovatelem
  • štěňata mají matnou srst, špinavé uši, oči nebo oblast konečníku, mají lupy, průjem nebo parazity
  • chovatele obtěžuje, že se chcete přijít na štěňata podívat víckrát, abyste viděli, jak štěně roste a navázali s ním kontakt, ještě než si ho odnesete domů
  • chovatel trvá na tom, že Vám štěně přiveze a předá Vám ho někde u pumpy nebo na parkovišti supermarketu – nechce, abyste viděli matku štěňat a podmínky chovu
  • chce po Vás podepsat smlouvu, kde se zbavuje finanční zodpovědnosti za případnou smrt nebo nemoc štěněte
  • v podstatě se nezajímá, kdo jste a co máte se štěnětem v plánu, jaké máte pro chov psa podmínky
  • vnucuje Vám štěně již do jeho 5 týdnů – chce se ho rychle zbavit – nebo Vám o věku štěňat lže
  • krmí nekvalitně – piškotami, chlebem, levnými granulemi


JAK POZNAT DOBRÝ CHOV :

Dobrý chovatel se zajímá, kdo jste a jak budete o štěně pečovat. Štěňata si vypiplal a chce, aby se dostali do dobrých rukou.

Ukáže Vám matku a místo, kde štěňata vyrůstají. Štěňata mají přístup k matce, dostatečný výběh a kvalitní stravu. Vypadají zdravě – mají lesklou srst, čisté oči, uši a prdelku a voní po medu. Jsou aktivní, hravá a zvídavá. K chovateli i k návštěvám se chovají přátelsky. Dobře a ráda jedí. Matka je starostlivá a neagresivní.


PAMATUJTE :

Dominantní rodiče dávají dominantní štěňata, bázliví rodiče dávají bázlivá štěňata, aktivní rodiče dávají aktivní štěňata a klidní rodiče dávají klidná štěňata – a samozřejmě agresivní rodiče dávají agresivní štěňata.

Povaha i vzhled se dědí. Pozorujte matku a ptejte se na povahu otce štěňat a zjistíte, co Vám za pár měsíců vyroste doma.

Pro štěně dostanete od chovatele balení granulí, na které je štěně zvyklé, očkovací průkaz a nějaký dárek navíc. Pokud chovatel chce podepsat kupní smlouvu, spíš trvá na právu odkoupit štěně v případě, že se o něj nebudete dobře starat nebo na předkupním právu, pokud byste chtěli jednou štěně prodat. Chrání se tak před tím, aby se štěně z jeho chovu dostalo do zlých rukou. Chovatel se i po prodeji nadále zajímá, jak se štěněti daří a zda-li prospívá. Pokud máte dotazy, rád Vám odpoví.

Tak přeji šťastnou ruku při výběru a mnoho radosti při výchově Vašeho štěňátka!

Zuzana Važanová

HYPERAKTIVNÍ ŠTĚNĚ (03)

 

V každém vrhu se najdou klidná i aktivní štěňata. Jak poznáte štěně, které je hodně aktivní a dá Vám při výchově a výcviku pěkně zabrat?

DIVOKÉ ŠTĚNĚ U CHOVATELE

  • průbojné štěně, co se ničeho nelekne a všude chce být první
  • nebere moc ohledy na ostatní a hraje si poněkud drsně
  • u jídla je první a umí si svou porci obhájit
  • je zvídavé a velice kontaktní

Většinou jde o aktivní plemeno nebo má štěně pracovně vedené a velice úspěšné rodiče (výborný rodokmen).

Obzvlášť si dávejte pozor na výroky chovatele : „Ten je z nich největší divoch.“, „Ten je mlátí hlava-nehlava.“ nebo „S ním si užijete spousty legrace.“…

DIVOKÉ ŠTĚNĚ U VÁS DOMA:

  • má pořád energii, neumí se zklidnit
  • je schopné si celý den hrát
  • hodně kouše, po pokárání nebo potrestání kouše ještě víc
  • je aktivní – intenzivně Vás vyzývá ke hře, kňučí, že chce jít ven nebo chce nakrmit
  • umí být neodbytné – doráží, dokud nedostane, co chce a rychle se naučí vynucovat si pozornost skákáním, kňučením nebo štěkáním
  • rádo zabírá ty nejlepší místa – na pohovce, v posteli
  • když ho odněkud vyhodíte, bude to zkoušet i 20x, jestli nepovolíte a ještě si u toho užije hodně zábavy
  • návštěvy vítá jako první a umí výborně vyjádřit radost a nadšení
  • miluje procházky a nová dobrodružství – vrhá se do dveří, na vodítku silně táhne a chce určovat, co se na procházce bude dělat a kam se půjde
  • je vítací – vrhá se na všechny lidi i psi, které potkáte a je velice kontaktní
  • se psi je divoké, nebojácné a dost si dovoluje – potřebuje fyzicky zdatného parťáka, slabší psi lehce uštve
  • většinou dobře aportuje a miluje hru na přetahovanou
  • je rychlé, mrštné a ohebné
  • nemá moc zájem o mazlení, chce si hlavně divoce hrát a běhat

Může se jednat o štěně po aktivních rodičích nebo přímo o aktivní plemeno, původně vyšlechtěno na práci nebo lov.

Pracovní, pastevecká, lovecká plemena a teriéři byly vyšlechtěni na výdrž, vytrvalost a velkou ochotu pracovat. Vyznačují se již od útlého věku aktivitou, hravostí, dobrou kondicí a velice rychle se učí.

Pracovní a pastevecká plemena využívají svou energii a nadání spíše pro vás a spolupráci s vámi, zatímco lovecká plemena a zejména teriéři využívají svou inteligenci a životaschopnost hlavně pro dosahování vlastních cílů.

Tato plemena jsou skvělá pro aktivní lidi, kteří se chtějí věnovat psím sportům nebo budou hodně času trávit se psem v přírodě, na kole či cestováním a jsou ochotni investovat hodně energie do výchovy a výcviku.

Pro lidi, kteří chtějí spíš parťáka na mazlení a klidné procházky v okolí domova, může být takovéto štěně zátěží a výchova se stává nečekaně náročnou.

Dobrou zprávou ale je, že každé štěně jendou vyroste a zklidní se. U takto aktivních psů k tomu dochází kolem 3 let a vitalitu a radost z pohybu si udrží celý život.

Aktivní psi ocení změnu, dobrodružství, nové podněty a akci.

Kontakt se psi přímo milují – je to výborný způsob, jak vybít energii, zlepšit svou fyzickou zdatnost a obratnost a společensky se vyžít.

Čich mají excelentní, vyčenichají každou dobrůtku a na procházkách rádi běhají s nosem u země a snědí, na co přijdou.

Jsou mimořádně inteligentní a rychle je naučíte všechny povely – jsou hodně žravá, takže je lehké je motivovat a odměňovat. Práci (výcvik) přímo potřebují – je to dobrý způsob, jak uvolnit velké množství fyzické i mentální energie.

 

CO S HYPERAKTIVNÍM ŠTĚNĚTEM?

1. VAŠE ENERGIE, POSTOJE A OČEKÁVÁNÍ

Ať to zní jakkoliv divně, to, jak o štěněti přemýšlíte a mluvíte, má velký vliv na to, jak se bude chovat a co Vám z nej vyroste.

Lidé, kteří mají problémy se svým psem, často říkají : „On se to nikdy nenaučí! Je to trouba!“ nebo „Je to s ním hrozný! To nemá cenu..“

Napodobování je jedním ze základních způsobů, jak se štěně učí a od Vás se toho může naučit nejvíc. Pokud jste spíše klidní, dokážete svým klidem usměrnit i štěně. Pro hyperaktivní štěňata je trénink zklidnění se důležitou součásti výchovy a naopak hry, kdy štěně rozblázníte tak, že se nedokáže zastavit, jeho divokost jen podpoří.

 

2. PRAVIDELNÝ REŽIM

Pravidelné spaní, krmení, hry a procházky pomáhají štěněti lépe naložit se svou energii a naučit se, kdy se oddychuje a kdy je naopak čas k divokým hrám a novým dobrodružstvím. Pokud štěně netuší, kdy půjde ven a kdy se mu budete věnovat, má sklon být aktivní neustále a vybízí Vás ke hře a společné aktivitě, kdykoliv vidí příležitost.

Ideální průběh je – spaní, venčení, hra a výcvik, procházka (průzkum okolí, socializace a hra s jinými psi), doma pak krmení a spánek. Úplně ideální je, když štěně unavíte natolik, že je rádo, že si může jít lehnout. U malých štěňátek se tento cyklus opakuje zhruba každé 2-3 hodiny. Jak štěně roste, prodlužují se intervaly mezi krmením a štěně je déle aktivní a potřebuje stále větší výzvy, aby se dostatečně unavilo.

Pravidelné krmení zajistí i pravidelné vylučování. Pokud štěně ví, že po spaní půjde hned ven, ulehčí mu to nácvik čistoty a vyhnete se tak zbytečným loužičkám v domě.

 

3. VYBITÍ ENERGIE

Divoké štěně neocení plyšáky na okusování ani mazlení v náruči. Chce si divoce hrát, skákat a běhat. Bude Vás kousat do rukou, do nohou i do tváře. V podstatě je ochotno kousat do čehokoliv a kohokoliv a využije jakoukoliv záminku ke hře. Bude Vám vyhrabávat kytky nebo nový trávník, tahat věci z prádelníku, krást Vám ponožky a kousat nové boty. Když zaznamená, že to přinese Vaší pozornost, naučí se tyto aktivity využívat jako výzvu ke hře a bude s ukradenou věcí před Vámi prchat a bláznivě jásat, když ho budete chtít chytit.

 

JAK VYBÍT ENERGII :

  • Přetahování – nejoblíbenější hra všech štěnat, kdy mohou kousat, bojovat o kořist a zažít krásný pocit úspěchu, když hračku ukořistí. Štěnata často zuřivě vrčí a do hry dávájí opravdu všechno. Jasným ukazovatelem pro Vás může být, že čím víc štěně zuří, tím větší divoch a neposeda to je.

Dobrá zpráva : pokud jste důslední, může se Vám podařit úplně eliminovat kousání do rukou a naučit štěně kousat jenom do hraček počas hry.

  • Lovecké hry – lovení hračky a hledání schované dobrůtky jsou ideální pro lovecká plemena, zejména za deštivých dnů.
  • Hra se psi – druhá nejoblíbenější aktivita, kdy se štěňata můžou dosyta vyřádit. Nejen, že je nádherně vyběháte v podstatě bez práce, ale zároveň zdokonalují své sociální dovednosti, učí se komunikovat se psi a zlepšují svou fyzickou zdatnost, výdrž a koordinaci.
  • Průzkum okolí, nové podněty a prostředí – jinými slovy socializace, nezbytná součást výchovy štěněte ve městě a kdekoliv, kde chcete, aby se Vaše štěně v dospělosti umělo chovat. Je to také dobrý způsob, jak štěně unavit po psychické stránce a rozvíjet jeho schopnost čelit novým situacím. Takže vzhůru do zkoumání světa! Pokud Vás už nudí procházky kolem domu, nasedněte do tramvaje a odvezte se pár stanic dál do neprobádaného světa plného nových dobrodružství.

Nezapomínejte – štěně prožívá svět hlavně čichem, proto je pro něj důležité očichávat rohy a zkoumat, kdo tady zanechal svou značku.

My můžeme jít do kina, číst knihu nebo jít na kafe s přáteli – náš pes si zase přečte z pachů, co se kde děje a co je nového a určitě ho potěší setkání s jinými psi nebo s lidmi, který mu opětují jeho náklonnost.

Štěně nadšeně vítá každého psa i člověka, na kterého narazíte. Pokud nemáte nic proti, dopřejte mu to – pro něj to je důležité sociální vyžití a během pár měsíců z toho vyroste.

  • Výcvik a trénink všeho druhu – je skvělý způsob, jak docela rychle unavit štěně, když nemáte čas na dlouhé procházky nebo venku prší. Jde o psychickou zátěž a tou se psi vždycky unaví rychleji. Ideální na to jsou nové úkoly nebo psychicky náročnější cviky, kdy se štěně pěkně potrápí, než přijde na to, jak povel zvládnout. Odměnou jsou mu dobrůtky a jako uvolnění hra na přetahovanou (bod č.1) nebo procházka.

+ PSÍ SPORTY + APORT + PŘÍRODA

 

4. PRAVIDLA A DŮSLEDNOST

Stejně důležité jako denní režim, je i dodržování stanovených pravidel. Štěně se je bude samozřejmě snažit opakovaně porušit, ale právě Vaše důslednost ho přesvědčí o tom, že jste vůdce, kterého se oplatí následovat a poslouchat, protože jste stabilní a psychicky dostatečně silní a poskytujete zázemí a bezpečné útočiště na potulkách světem.

Dobré je štěně naučit :

  • nekousat do rukou
  • vy jdete do dveří první
  • na pohovku a do postele může jen s Vaším svolením a na povel musí dolů
  • nesmí překážet v cestě a motat se pod nohama
  • klid při manipulaci (zvedání, koupání a pod)

5. HIERARCHIE : VY JSTE VŮDCE

Podřízený pes je klidný, vyrovnaný a spokojený. Respektuje pravidla, na procházkách Vás nasleduje a drží si bezpečnou vzdálenost, aby Vás nestratil. Dobře spolupracuje a rád poslouchá. Většinou se chová dobře k lidem i ke psům. Může se zklidnit, protože rozhodování nechává na Vás.

Je proto důležité už od prvního dne zaujmout roli vůdce a laskavě, s klidem a rozhodně štěně usměrňovat. Vy jako vůdce jste aktivní a rozhodujete o tom, co a kdy se bude dělat. Psa krmíte, poskytujete mu domov a bezpečí, chráníte ho v případě hrozby. Zároveň ukazujete, že se o sebe umíte postarat, takže Vás pes nemusí hlídat (přílišná útočnost a štěkání) a učíte ho, že musí respektovat Vaše hranice a prostor (nenecháte se manipulovat a obtěžovat psem).

 

CO ROZHODNĚ NEDĚLAT!

  • divoké bláznění a hry, kdy štěně kouše a neumí se zastavit
  • běhání za psem – naučte ho raději aportovat nebo běhat za vámi
  • nechat se vláčet na procházkách a jít, kam táhne štěně
  • nechat šéfovat štěně
  • misto průběžné výchovy vsadit na nárazové tresty a výcvikové akce

Pokud přežijete první rok, získáte skvělého parťáka na celý život, vždy připraveného vyrazit ven a užít si trocha legrace. Možná se časem naučí ocenit i chvilky leňošení a Vy si konečně odpočinete od věčného hraní, kousání do rukou a zběsilých procházek.

mnoho štěstí a pevné nervy při výchově divokých štěňat!

Zuzana Važanová 😉

 

 

 

 

4 ZPŮSOBY, JAK SE PSI UČÍ

Psi jsou v učení skvělí – učí se lehce, rychle a rádi. Jsou tady samozřejmě výrazné rozdíly mezi plemeny – border kolie a anglický buldog spolu rozhodně v učenlivosti soutěžit nemůžou. Pokud chcete psa na práci nebo na sport, který se lehce učí a dokáže se toho naučit opravdu hodně, vybírejte mezi pracovními, loveckými nebo ovčáckými plemeny – byly vyšlechtěny na práci, mají o učení vysoký zájem a vysloveně ho potřebují. Dobře spolupracují a učí se rychle.

Výkony se můžou výrazně lišit taky u jednotlivých psů v rámci jednoho plemena. Je to dáno hlavně typem povahy (cholerik, sangvinik, flegmatik a melancholik), kterou zdědí po rodičích. Bázliví rodiče dávají bázlivá štěňata a naopak, agresivní rodiče dávají agresivní štěňata. Proto si při koupě štěněte jako první prohlížím rodiče. Jen vyrovnaná, přátelská a dobře socializovaná matka může vychovat zdravá, klidná a zvídavá štěňata, které je radost si koupit!

Dalším důležitým faktorem při utváření povahy štěněte je včasná socializace na člověka. Dobrý chovatel se o štěňata zajímá – hladí je, bere si je do náruče, hraje si s nimi. Štěňata si vytvoří silnou pozitivní vazbu na člověka a pak je pro ně samotná lidská pozornost a kontakt s člověkem výbornou motivací k učení se. Pro takové štěně je pohlazení a pochvala odměnou.

***

Takže dobře socializované štěně s klidnou, zvídavou a vyrovnanou povahou již jistě máte 😉 můžeme začít trénovat. Metody výcviku se mění, jak pes roste a ve výcviku postupujete od jednoduchých ke stále náročnějším úkolům. Psychika psa se rychle vyvíjí a to, co je vhodné pro malé štěňátko Vám už o pár měsíců nebude fungovat. Důležité je výcvikové strategie přizpůsobovat psychickému vývoji štěněte a udržovat štěně dobře motivované.

1. NAPODOBOVÁNÍ

První a nejdůležitější forma učení, se kterou se štěně potká spolu se svými sourozenci již u maminky v pelíšku. Jednak štěně nějakou povahu od rodičů zdědí, ale hodně se toho taky naučí z chování samotné matky. Je laskavá, starostlivá a trpělivá? Může být se svými štěňaty nebo jsou štěňata již jako 4-týdenní odložena někam bokem a matku vidí jenom na kojení? Má vyrovnanou, přátelskou povahu? Jak se chová k chovateli, případně k dětem v rodině? Jak reaguje, když si někdo chce pohladit nebo pochovat její štěňátka? Z toho všeho se štěně učí a utváří si svůj pohled na svět a taky vzorce chování, které si se sebou ponese celý život.

Ve výcviku používám napodobování dvěma způsoby:

  • použiji klidného vychovaného psa jako vzor pro problémového, nevyrovnaného psa
  • já sama jsem vzorem pro psa a on se učí podle mých reakcí a naladí se na můj emoční stav (vyrovnanost, odvaha, klid, bezpečí)

PES JAKO VZOR

Tak, jako se štěně učí od matky, bude se dalších několik měsíců učit od jiných psů. Je proto důležité, s jakými psy se štěně potká. Vybírejte kamarády pro své štěně mezi vyrovnanými, hravými a dobře socializovanými psy. Pokud dokonce zvládají přiběhnout na zavolání a respektují zákazy, mohu Vám jen gratulovat! Vaše štěně to bude opakovat po nich. Co ho ale tito psy ještě naučí, je mnohem důležitější – naučí ho, jak mezi sebou komunikují. Jak ukázat, že si chce hrát. Jak se podřídit, když potká dominantního psa. Že je lepší nechat psy, kteří si nechtějí hrát, na pokoji. Naučí ho, jak se chovat!

Psy, kteří tuto možnost neměli nebo narazili na agresivního psa, který je napadl, jsou navždy ochuzeni a jejich chování bude narušeno. Můžou být bojácní, hysteričtí nebo agresivní a potřebují pomoc. Tu jim může poskytnout právě vyrovnaný, klidný pes pod dozorem trenéra. Najednou uvidí, že se svému strachu můžou postavit.

*

JÁ JAKO VZOR

Většina lidí je vůči psovi jenom reaktivní, tj. jenom reagují na to, co pes dělá – řeknou mu, že se jim nelíbí jeho chování nebo ho potrestají. Ale samotné problémové chování se nevyřeší.

Pes ku příkladu štěká na jiné psy, protože byl jako štěně napaden. Naučil se, že agresivní chování ho od jiných psů izoluje – majitel ho odtáhne pryč nebo se psům vyhýbá úplně. Pes dosáhl toho, co chtěl – nemusí čelit svému strachu z opětovného napadení. Pokud si štěně nedokáže vysvětlit příčinu napadení v raném věku, jsou pro něj všichni psy potenciální agresoři. Jediný způsob, jak se ochránit, je nulový kontakt. Pes bude teda preventivně na psy útočit a to i za cenu, že ho majitel za to pokaždé potrestá. Je to přeci jen lepší varianta, než být napaden jiným psem. Tedy je to pro psa v podstatě výhodné.

Pokud chcete odstranit skutečnou příčinu, musíte se stát aktivní – naučíte psa, jak se má v dané situaci chovat a pomůžete mu zbavit se strachu. Co víc mu můžete dát? Když chcete, aby pes uměl „Sedni“, musíte ho to naučit. Když chcete, aby Váš pes opět dobře vycházel se psy, musíte ho to naučit..

Jak na to?

  1. já prožívám emoci, kterou chci navodit u psa (přátelskost, klid, odvahu)
  2. psa konfrontuji se situací (vezmu ho ke psům)
  3. nedovolím, aby pes sklouzl do starých návyků (netoleruji projevy agrese)
  4. na psa mluvím tak, jako by se už vhodně choval (to je hodný, odvážný pes)
  5. odměňuji požadované chování (a upevňuji opakováním tréninku)

2. POZITIVNÍ MOTIVACE PSA

Princip je jednoduchý – máte ňamku a když pes udělá, co jste chtěly, dostane ji. Nepoužívá se tady žádné donucení nebo tresty, proto jste závislí na tom, jak moc má pes zájem o Vaše odměny. Motivaci psa můžete samozřejmě ovlivnit – pes je hladový, máte super voňavé a chutné dobrůtky a ideálně máte taky mlsného psa. Nevýhodou je, že když se pes nasytí nebo má něco lepšího a výcvik ho už nebaví, sebere se a jde pryč.

Tato metoda je vhodná do začátku výcviku a pro malá štěňata – můžete s ní naučit povel „Sedni“, „Ke mně“, „K noze“ apod.

3. NEGATIVNÍ MOTIVACE PSA

To je trest a hrozba. Pes něco udělá, aby nedostal trest. Nebo pes něco neudělá, aby nedostal trest – třeba nebude táhnout na vodítku, aby jste ho necukli. Nebo nebude brát jídlo ze stolu, abyste ho neplácli novinami.

Tato metod se hojně používala v minulosti, tak 10-15 let zpátky. Ale pozoruji dodnes, že je hodně používaná. Oblíbená asi až tak moc není (doufám), ale funkční je a tak se pořád používá. Já osobně jsem ji taky na své první kokršpanělke používala a tak to i dopadlo – psa jsem zkazila (více zde..).

Naučila jsem se naštěstí mnoho jiných způsobů, jak psa naučit chodit na vodítku a vůbec, naučit ho chovat se slušně a nemuset při tom použít tresty.

ku příkladu : zákazové povely

Kdysi se zákazové povely učili jenom pomocí trestu. Pes nebude dělat to, za co je trestán. Ano, pokud ví, že se trestu nevyhne. Pokud se trestu dokáže vyhnout nebo je pro něj zakázaná činnost natolik lákavá, že to riskne – tak neposlechne (uteče s nalezenou kostí a sní ji někde ve křoví, kam za ním nemůžete, a pak se připlazí k Vám a nechá se ztrestat).

Já beru zákazové povely stejně jako každý jiný povel a psa za respektování zákazu odměňuji – pes neskočí na stůl, nevezme si ze země suchý rohlík, neodběhne za psy – dostane pochvalu a mlsku.

4. KONTRASTNÍ METODA

Poslední metoda se používá u všech klasických povelů – Sedni, Lehni, K noze atd.

Je založena na tom, že máte mlsku a trest. Trestem se zde rozumí spíš zabránění nevhodnému chování (odcházení, čmuchání kolem, skákání). Kdysi se se psy zacházelo mnohem tvrději než dnes. Je dobré najít si tu nejjemnější formu, jak dát psovi najevo, co nechcete a toho se držet. Zbytečné násilí výcviku nesluší.

Při učení se neustále střídá odměna a trest – psovi ihned sděluji, co dělá dobře a co ne. Odměnou je zde pochvala, pohlazení nebo mlska (hračka) a trestem je nedostání odměny, náprava pozice (pes sedí stranou) nebo zabránění akce (pes chce odejít).

*

V podstatě se pes učí přirozenou cestou jako v přírodě, a to formou POKUS – OMYL. Zkouší, co funguje a co mu přináší potěšení a dobrůtky a toto chování vyhledává a opakuje. Naopak, špatným zkušenostem nebo chování, které nevede k cíli, se pes bude vyhýbat.

Použití v praxi : pokud se Vašemu psovi nikdy nepodaří odejít z výcviku a porušovat cviky a dokážete ho u výcviku udržet motivovaného, časem se pes nebude pokoušet z výcviku vůbec odejít, protože to považuje prakticky za nemožné (používá se u povelu : K noze, Zůstaň atd.)

Zuzana Važanová

POVAHY PSŮ A TEMPERAMENT

bubu-1Psy se dělí do čtyř skupin dle temperamentu :

  • cholerik
  • sangvinik
  • flegmatik
  • melancholik.

Hlavními posuzovanými faktory jsou tady schopnost a ochota psa učit se, rychlost učení, rychlost zapomínání naučeného a temperament, tj. potřeba fyzické a psychické zátěže.

 

 

CHOLERIK

rychlé reakce na podněty, ale problém uklidnit se

Psy cholerické povahy se lehce rozdráždí a reagují ihned štěkotem nebo zvýšenou fyzickou aktivitou – skáčou, vrhají se na všechno, táhnou na vodítku a jsou celkově neklidní, pořád ve střehu. Jsou dominantní a neradi se podřizují. Mají sklon ke konfliktům s jinými psy i s lidmi.

Jsou mimořádně bystří a nic jim neunikne. Hledají podněty, které by zaměstnaly jejich neklidnou mysl. Jsou ohromně vytrvalí, pracují s vysokým nasazením a neleknou se žádné překážky. Proto jsou ideální pro práci v těžkých podmínkách a pro psychicky náročné úkoly. Nesnesou nečinnost.

Tito psy jsou rozhodně nároční a nejsou vhodní pro začátečníka. Ocení rozhodného psovoda, který je dokáže vést a usměrňovat jejich divoký temperament. Nepodřídí se jen tak někomu. Nutně potřebují fyzický pohyb, dobrou socializaci a psychickou i fyzickou práci.

U nedůsledného psovoda nebo při nevhodném výcviku mají sklony k agresi – potlačování jejich temperamentu nebo trestání nevede k úspěchu!

pro koho je vhodný – rozhodný, dominantní a velmi aktivní člověk
nevhodný – do rodiny s dětmi, pro submisivní majitele a pro ty, co nemají čas

 

SANGVINIK

veselý bystrý společník, kdykoliv připravený hrát si

asi nejideálnější temperament – velice rychle se učí a když už se něco naučí, tak to nezapomene. Lehce se dá vychovat, dobře vychází s lidmi i zvířaty, velice přátelský a kontaktní. Ideální k dětem.

Potřebuje hodně pohybu a hry, uvítá základní výcvik i různé psí sporty. Je výborný aportér!

Nemůžete ho ale nechat celý den doma nebo nechodit na výlety. Miluje, když ho vezmete na procházku a do lesa, ale také třeba do města a do kavárny. Vítá návštěvy a pravděpodobně jim nosí celý čas míčky nebo se k někomu aspoň přitulí a užívá si .

výhody :  i když došlo k chybám ve výchově nebo ve výcviku, lehce se dá napravit
nevýhody : asi žádné. není vhodný pro klidné, pohodlné lidi 🙂

 

FLEGMATIK

pomalu se učí, velmi rychle jde do útlumu

ideální pro klidné, pohodlné lidi – je to takový mazel, co vám udělá radost. Nepotřebuje moc pohybu ani práce, sám se pohybuje celkem pomalu již jako štěně. Rád si schrupne a miluje pohovky, místečko na sluníčku a drbání za ušima!

výhody : pro starší lidi nebo do rodiny s dětmi jako stvořený 🙂
nevýhody : určitě není pro vás, pokud chcete pracovního psa nebo parťáka na kolo, agility apod.

 

MELANCHOLIK

pomalu se učí a velice rychle zapomíná

No, co dodat? jsou to ti pejsci se smutnýma očima a lehce ustrašenou povahou. Nemají daleko k útěku, lehce se leknou a nemají rádi, když na ně sahají cizí ruce. Budou vyžadovat zvýšenou starostlivost už jako štěňata, jemné zacházení a dobrou socializaci.

Pokud jste starostliví, rádi hýčkáte a ochraňujete své miláčky, směle do toho! Dostanete věrného společníka, který se Vás bude držet a milovat Vás celý život.

výhody : nízké nároky na pohyb
nevýhody : lehce labilní psychika, nevhodný na práci v těžkých podmínkách a na rychlé sporty

Zuzana Važanová

BRITA – fenka NO, co štěkala na vodu

Brita byla půlroční slečna NO a bydlela se svými páničky v domečku se zahrádkou. byla hodně plachá, ale přítulná a milovala vodu. vždy po návratu z procházky se jí dostalo osvěžení v podobě vody ze zahradní hadice. brzy si Brita začala vodu vyžadovat radostným štěkáním a taky ji dostala.

problém nastal, když Brita začala štěkat pokaždé, když se spustilo zavlažování zahrady u sousedů. vytrvalé štěkání rušilo sousedy a Britu nebylo možné zastavit.

 

V ČEM BYL PROBLÉM?

Brita si zvykla při hře s vodou štěkat a naučila se, že si štěkáním dokáže o vodu říct a časem si ji i vynutit. jenže k sousedům se skrz plot dostat nemohla a nedokázala se smířit s tím, že si tam jít hrát prostě nemůže. a tak alespoň štěkala (frustrace se u psů často projevuje právě neklidem, štěkáním nebo destruktivní činností > co je k dispozici).

 

CO JSME UDĚLALI?

naším cílem bylo naučit Britu, že si už odteď vodu štěkáním vynucovat nebude. taky už odteď nesmí při pouštění vody štěkat a k vodě se dostane, jenom když se zklidní a ztichne.o tom, jestli si s vodou hrát může nebo ne, budou rozhodovat majitelé a Brita se musí smířit s tím, že občas jí hru s vodou nedovolí.

JAK NA TO?

  • Britu jsme dali na vodítko a vzali jsme ji dál od vody (cca 10 metrů), aby to pro ní bylo lehčí. dostala povel : „Sedni!“ a chtěli jsme po ní, aby tiše a v klidu seděla. Brita povel už uměla, takže poslechla a seděla v klidu. když jsme ale pustili vodu, ihned začala štěkat a vzpínat se na vodítku, aby mohla k vodě. naší reakcí na to bylo okamžité zastavení vody, Brita si musela znovu sednout a zklidnit se (to bylo pracné, cukala se a nechtěla se zklidnit. bylo nutné ji víckrát napravit, než se konečně uklidnila).
  • následuje více neúspěšných pokusů. Brita pokaždé po puštění vody vyšiluje, štěká a poruší povel. jsme trpěliví, vždy vodu zastavíme, Britu napravíme do sedu a počkáme až se zklidní a opakujeme pokus.
  • Britě se konečně podaří po puštění vody zůstat sedět a být ticho. je vidět, jak se musí ovládat. už pochopila, že starý způsob nevede k cíli (štěkání jí k vodě už nedostane) a opustila toto chování. je připravena se učit něco nového.
  • na povel : „Volno! Můžeš!“ pouštíme Britu z vodítka a pustíme vodu, ať si pohraje. zatím nám stačí, že sedí v klidu 5-7 sekund. cílem je, aby pochopila, co po ní chceme. výdrž natrénujeme později.
  • co ji tím říkáme : chceme ti dát vodu. jestli štěkáš a utíkáš, voda nebude. jestli chvilinku vydržíš v klidu a tiše sedět, pustíme tě hrát si.
  • po chvíli pokračujeme : Brita ještě občas zkouší štěkání a útěk, vždy ji napravíme a vodu nedostane. pokaždé, když se zachová správně, dostane vodu (může si jít hrát). prodlužujeme čas výdrže a zmenšujeme vzdálenost od vody. nakonec Brita sedí u vody, neštěká a čeká, až dostane povel „Můžeš!“
  • když už cvik zvládá skvěle na vodítku, zkoušíme to samé bez vodítka. nakonec ji naučíme, že občas vodu nedostane, ale dostane náhradní odměnu (např. ňamku, aport).
  • to stejné trénujeme, když vodu pouštějí sousedé.
  • je dobré vytvořit psovi denní režim : kdy si s vodou může hrát a kdy ne? pokud má každý den vyhrazený čas na hru s vodou, např. po procházce (než dostane vodu, musí se zklidnit a chvíli tiše sedět, aby cvik nezapomněla), je pak pro ni lehčí smířit se s tím, že jindy zas voda nebude a nesmí se ani štěkat.
  • návyk je nutné upevňovat denně alespoň po dobu 3 týdnů a podmínky stále ztěžovat, aby se vytvořil trvalý návyk a Brita se nevrátila k původnímu chování.

BARNEY – štěně, co se bálo pejsků

Barney byl štěňátko kavalír king charles španěla a byly mu teprve 4 měsíce. nebyl agresivní, neutíkal, ale odmítal se potkávat s ostatními pejsky. když se nějaký přiblížil, schoval se za svou paničku a ne a ne se ukázat. až když se měl pejsek k odchodu a otočil se zády, odvážil se Barney vykouknout a pejska si alespoň na dálku prohlédnout.

KDE BYLA CHYBA?

paničky (dcera a maminka) dělaly chybu, že Barneyho litovali a hladili ho, aby ho potěšili a aby se uklidnil. naopak dělali dobře, že Barneyho k pejskům nenutili ani ho za jeho chování nekárali. respektovali, že se bojí a začali se pejskům vyhýbat.

JAKÉ BYLO NAŠE ŘEŠENÍ:

  • použili jsme metodu napodobování, kdy se pes učí z toho, jak se v dané situaci chová majitel a napodobuje ho. rozhodli jsme se přestat se zaměřovat na jeho strach a začali jsme ho podporovat a důveřovat mu, že svůj strach překoná.
  • začali jsme se chovat ůplně jinak než byl doposud zvyklý. zakázáno bylo litování a hlazení, tj. jakákoliv podpora bázlivosti. když jsme potkali pejska, Barney se jako vždy schoval. my jsme si ho ale nevšímali a zaměřili jsme pozornost na nového pejska. jak byl Barney překvapený, když viděl, jak nového pejska hladíme a mile na něj mluvíme. chtěli jsme tím Barneymu ukázat, že je to kamarád a není důvod se bát. tohle Barney doposud nezažil.
  • takto to pokračovalo s každým pejskem, který se přišel seznámit. Barney se zpočátku odvážil jenom koukat z povzdálí, co děláme. moc mu pomáhalo, že nebyl středem pozornosti. díky tomu, že jsme pejska hladili a mluvili na něj, si Barneyho taky nevšímal a tešil se naší pozornosti. pokud by předse jenom chtěl jít za Barneym, chytla bych ho za obojek, ať to nedělá a zůstane s námi.
  • po každém pokusu se Barney odvážil přiblížit o kousek blíž. byl hodně zvědavý a přátelští pejsci ho hodně lákali. po pár dnech se odvážil až k pejskovi, nejdřív jen zezadu, malinko si jej očichal a rychle se schoval. pes, který se bojí, se vyhýbá pohledu z očí do očí. takhle vyděšený pejsek nezvládá ani to, že by ho druhý pes vůbec zahlédl. přímý kontakt by neunesl. vždy byl připraven utéct do bezpečí.
  • Barney neuměl komunikovat psí řečí, nedokázal číst, co mu pejsci říkají a sám nedokázal nic zdělit. nebyl si jist, jestli si druhý pes špatně nevyloží jeho signály a tak pořád očekával útok. jeho projevy podřízení byly přehnané: krčil se k zemi nebo si lehal na záda, ucvrknul si a uhýbal hlavou. raději volil úplné vyhýbání se kontaktu se psami nebo v nouzi zděšený úprk. to, že se schovával za majitelky, znamená, že k nim měl důvěru a cítil se u nich v bezpečí. když pes v stresové situaci utíká a nedá sa chytit, nevěří vám a cítí se vámi ohrožen.
  • CHYBOU by bylo, kdyby jsme v této fázi Barneyho chytli a bránili mu v útěku. stratil by důvěru k nám i ke psům a byl by na tom hůř, než na začátku. je nutno vydržet a výcvik neuspěchat. vždy, když se chtěl Barney schovat, nechali jsme ho.

 

POSTUPNĚ SE BARNEY OSMĚLOVAL:

  • očichával psa zezadu, když se nedíval. když si ho pes všiml, utekl
  • přestal utíkat, když si ho pes všiml. hodil se na záda nebo si ucvrknul. uhýbal pohledem a odvracel hlavu.
  • nechal se očichat, už se neházel na záda. zůstal stát, zhrbený a ocas mezi nohama, pořád uhýbal pohledem.
  • postupně vyrovnával tělo a přestával ucvrkávat, co byl projev jeho rostoucí sebejistoty.
  • s malými štěňaty a klidnými staršími psi si Barney začal hrát!

 

Barneyho celý čas podporujeme. chválíme ho za pokrok, hladíme a dáváme mu dobrůtky vždy, když se přiblíží ke psovi. od počátku na něj mluvíme, jako by to už zvládl: „ty jsi odvážný pejsek! šikovný! koukej, to je tvůj kamarád!“ a pod. zakázané jsou fráze typu: „neboj se! ale no tak! co to je?! pojď sem!“ a pod. vždy, když se chce schovat, necháme ho a nekomentujeme to. všímáme si nového pejska a dávame najevo, že situace je v pořádku a nemusí se bát, protože ani my se nebojíme. nesmíme ho nutit, tou cestou si musí projít sám.

CO SE BARNEY NAUČIL?

  • porozumět psí řeči
  • komunikovat, dát najevo podřízení a přátelské vyladění, případně výzvu ke hře
  • poznal, že psi nejsou nebezpeční. jsou to kamarádi, se kterými je radost si hrát
  • získal sebedůvěru a zklidnil se
  • upevnil si důvěru k majitelkám

 

Bluebell – můj nejdivočejší pes

Bluebell je můj druhý pes, parson teriér – divoška, šmudla a totálně ztřeštěná, ale nádherná holčička. Brzo jí bude 11 let a můžete ji vidět v mých videích na úvodní stránce. Povzbuzena velkým úspěchem ve výcviku mé kokršpanělky Terezky, rozhodla jsem se pořídit si pejska náročnějšího na výcvik, a tím parson rozhodně je.

Hned, jak jsme si ji přivezli do chovatelky a položili ji na louce za domem na zem, tohle roztomilé štěňátko se rozběhlo do dálky a šlo vítat úplně cizí lidi a nás si vůbec nevšímalo. To nám mělo hodně napovědět, jak to s ní v nejbližších měsících bude vypadat. Bubu milovala pejsky a lidi, skákala na děti a ráda odcházela s tím, kdo jí byl zrovna sympatický. Na procházce odbočila za lidmi, kteří šli lepší cestou, ve Stromovce se přidala k lidem piknikujícím na dece a koukala, co mají dobrého.


CO UMÍ BUBU?

  • dost rozpačitě základní poslušnost, za to pořád s úsměvem na tváři
  • dost dobře psí triky
  • donekonečna aportovat, cokoliv a kdekoliv
  • podávat míček přímo do ruky
  • vylézt na strom pro míček
  • hledat a najít míček, kdekoliv
  • v lese si sama najít klacík, který jí budeme celou procházku házet
  • nesplést si hozený klacík s jiným a vždy přinést ten samý
  • čekat před miskou s jídlem na povel „můžeš!“
  • pustit nás jako první do dveří
  • čekat zablácená u otevřených dveří do bytu a na povel „do vany“ běžet a skočit přímo do vany
  • na povel „auto“ najít a nastoupit do našeho auta
  • povely: „pusť“ (míček, jídlo), „fuj“ (nežer to), „dolů“ (skočit dolů), „nahoru“ (vyskočit někam), „nesmíš“ (nedělej to), „uhni“ (jdi na stranu), „hopa“ (vyskočí do náruče)


CO BUBU ROZHODNĚ NEUMÍ?

  • chodit klidně na vodítku
  • neotravovat s aportem
  • nesežrat, na co narazí
  • zůstat čistá
  • nebát se velkých psů
  • nekrást dobrůtky na party, když jí nikdo nevidí


CO MĚ NAUČILA BUBU?

  • že milovat druhého psa tak jako toho prvního už asi nedovedu, první pes je prostě první
  • že ztřeštěný pes je celkem roztomilý a je s ním velká zábava
  • že ani tři super aktivní hodiny venku prostě tomuhle psovi nestačí
  • že fakt nesnáším ostré zuby štěněte
  • že na rozdíl od štěňátek, které už ve třech měsících způsobně čůrají venku a které jsem potkávala na trénincích, náš pes měl rozporuplný vztah k hygieně ještě v roce
  • že když má vaše štěňátko namále, tak cesta z bytu, zahrnující odemykání dveří, dlouhou chodbu, čekání na výtah, jízdu výtahem, další dloooouhou chodbu a pak běh na trávník, může být skutečně dlouhá
  • že vskutku nenávidíte všechny, kdo i navzdory vašim prosbám a výhrůžkám roztomile promluví na vaše štěňátko, aby si zkrátili cestu výtahem a protože prostě nedokážou odolat něčemu tak nádherně roztomilému, zatím co vy držíte vaše štěně v náruči v naději, že „dnes to dáme!“ a ono si klidně ucvrnkne na váš nový svetr
  • že když se štěněti jednou-dvakrát podaří vyvenčit se ve výtahu, začne to brát jako příležitostné řešení svých akutních problémů s výdrží
  • že žádná kaluž, potok nebo bláto jí nejsou cizí – zatímco i nejjemnější déšť znamená, že odmítne jít ven se vyvenčit
  • že otrimovaná nebo ostříhaná vypadá skutečně hezky
  • že když vidíte, co všechno je váš pes schopný vzít do huby, nepřichází do úvahy nechat se pak od něj olizovat
  • že ke šťastnému životu se psem vám stačí naučit ho: přivolání, fuj, slušná chůze na vodítku, čekání před obchodem, zůstat doma a aport
  • že házedlo na míčky je super věc
  • že teriéra cukáním chůzi na vodítku nenaučíte (používejte ohlávku)
  • že piškoty pořád fungují
  • že jít ven bez míčku nebo klacíku je sebevražda
  • že venku je skutečně spousta bordelu, který je váš pes ochotný sežrat
  • že pes může mít ze života ohromnou radost
  • že pes dokáže být skutečně svobodný, což vám dává najevo například tím, že na procházce odejde s úplně cizími lidmi jen proto, že jdou zajímavějším směrem nebo je s nimi zrovna větší zábava
  • výhodou je to, že svého psa můžete třeba na týden půjčit kamarádům, ku prospěchu a radosti všech zúčastněných
  • takovýto pes když chce, poslouchá úplně každého, kdo mu je sympatický. Když nechce, poslouchá každého kromě vás. Když vám rupnou nervy, počká, až se uklidníte a pak dělá, že se nic nestalo a chce házet míček
  • že když pospícháte a na venčení máte jen pár minut, není moudré pouštět psa z vodítka – ani dospělého a vycvičeného. Kostí, se kterými je možné utéct a zalézt hezky někam do křoví, je v okolí vždy dost a čím víc pospícháte, tím větší je pravděpodobnost, že je pes najde.
  • že lepšího psa na výlety, pod stan, do hospody a na párty neseženete
  • že nestřežené křupky, sýry nebo sušenky na party nebo na pikniku jsou brány jako jasná nabídka k hodování
  • že je lepší vzít občas psa do lesa a tam ho nechat hrabat, skákat, válet se kde chce a brodit se blátem, než mu to dokola zakazovat doma za barákem
  • že hoc smradlavá, zablácená a plná bodláčí, pořád upoutává v metru pozornost a lidé s nadšením volají „Dášenka!“ a k mému údivu ji hladí a nechávají si oblizovat ruce i tvář (my ale o tom víme svoje 🙂
  • že i když je vaše štěně sebevíc šílené a nezastavitelné, i ono se jednoho dne zklidní (např. ve třech letech, ale spíš až v osmi)
  • že jakkoliv se snažíte odnaučit svého psa chodit vám do postele, při odemykání dveří stejně znova slyšíte tichý seskok, tlumené ťapání těch malých paciček směrem do předsíně, zachrastění proutěného košíku a když otevřete dveře, vidíte, jak se ten malý prevít protahuje a zívá ve svém pelíšku, naznačujíc vám, jak se hezky vyspal TAM, KDE MÁ. Zatímco vy dobře víte, že v ložnici na posteli najdete jako vždy ještě teplý vdoleček a spoustu chlupů všude kolem. PROSTĚ HO MUSÍTE MILOVAT! :))

Při vzpomínce na výchovu mého skvělého psa se občas s tichou hrůzou otřesu a doufám, že tak brzy se to zase opakovat nebude.. 🙂

Zuzana Važanová