Bluebell – můj nejdivočejší pes

Bluebell je můj druhý pes, parson teriér – divoška, šmudla a totálně ztřeštěná, ale nádherná holčička. Brzo jí bude 11 let a můžete ji vidět v mých videích na úvodní stránce. Povzbuzena velkým úspěchem ve výcviku mé kokršpanělky Terezky, rozhodla jsem se pořídit si pejska náročnějšího na výcvik, a tím parson rozhodně je.

Hned, jak jsme si ji přivezli do chovatelky a položili ji na louce za domem na zem, tohle roztomilé štěňátko se rozběhlo do dálky a šlo vítat úplně cizí lidi a nás si vůbec nevšímalo. To nám mělo hodně napovědět, jak to s ní v nejbližších měsících bude vypadat. Bubu milovala pejsky a lidi, skákala na děti a ráda odcházela s tím, kdo jí byl zrovna sympatický. Na procházce odbočila za lidmi, kteří šli lepší cestou, ve Stromovce se přidala k lidem piknikujícím na dece a koukala, co mají dobrého.


CO UMÍ BUBU?

  • dost rozpačitě základní poslušnost, za to pořád s úsměvem na tváři
  • dost dobře psí triky
  • donekonečna aportovat, cokoliv a kdekoliv
  • podávat míček přímo do ruky
  • vylézt na strom pro míček
  • hledat a najít míček, kdekoliv
  • v lese si sama najít klacík, který jí budeme celou procházku házet
  • nesplést si hozený klacík s jiným a vždy přinést ten samý
  • čekat před miskou s jídlem na povel „můžeš!“
  • pustit nás jako první do dveří
  • čekat zablácená u otevřených dveří do bytu a na povel „do vany“ běžet a skočit přímo do vany
  • na povel „auto“ najít a nastoupit do našeho auta
  • povely: „pusť“ (míček, jídlo), „fuj“ (nežer to), „dolů“ (skočit dolů), „nahoru“ (vyskočit někam), „nesmíš“ (nedělej to), „uhni“ (jdi na stranu), „hopa“ (vyskočí do náruče)


CO BUBU ROZHODNĚ NEUMÍ?

  • chodit klidně na vodítku
  • neotravovat s aportem
  • nesežrat, na co narazí
  • zůstat čistá
  • nebát se velkých psů
  • nekrást dobrůtky na party, když jí nikdo nevidí


CO MĚ NAUČILA BUBU?

  • že milovat druhého psa tak jako toho prvního už asi nedovedu, první pes je prostě první
  • že ztřeštěný pes je celkem roztomilý a je s ním velká zábava
  • že ani tři super aktivní hodiny venku prostě tomuhle psovi nestačí
  • že fakt nesnáším ostré zuby štěněte
  • že na rozdíl od štěňátek, které už ve třech měsících způsobně čůrají venku a které jsem potkávala na trénincích, náš pes měl rozporuplný vztah k hygieně ještě v roce
  • že když má vaše štěňátko namále, tak cesta z bytu, zahrnující odemykání dveří, dlouhou chodbu, čekání na výtah, jízdu výtahem, další dloooouhou chodbu a pak běh na trávník, může být skutečně dlouhá
  • že vskutku nenávidíte všechny, kdo i navzdory vašim prosbám a výhrůžkám roztomile promluví na vaše štěňátko, aby si zkrátili cestu výtahem a protože prostě nedokážou odolat něčemu tak nádherně roztomilému, zatím co vy držíte vaše štěně v náruči v naději, že „dnes to dáme!“ a ono si klidně ucvrnkne na váš nový svetr
  • že když se štěněti jednou-dvakrát podaří vyvenčit se ve výtahu, začne to brát jako příležitostné řešení svých akutních problémů s výdrží
  • že žádná kaluž, potok nebo bláto jí nejsou cizí – zatímco i nejjemnější déšť znamená, že odmítne jít ven se vyvenčit
  • že otrimovaná nebo ostříhaná vypadá skutečně hezky
  • že když vidíte, co všechno je váš pes schopný vzít do huby, nepřichází do úvahy nechat se pak od něj olizovat
  • že ke šťastnému životu se psem vám stačí naučit ho: přivolání, fuj, slušná chůze na vodítku, čekání před obchodem, zůstat doma a aport
  • že házedlo na míčky je super věc
  • že teriéra cukáním chůzi na vodítku nenaučíte (používejte ohlávku)
  • že piškoty pořád fungují
  • že jít ven bez míčku nebo klacíku je sebevražda
  • že venku je skutečně spousta bordelu, který je váš pes ochotný sežrat
  • že pes může mít ze života ohromnou radost
  • že pes dokáže být skutečně svobodný, což vám dává najevo například tím, že na procházce odejde s úplně cizími lidmi jen proto, že jdou zajímavějším směrem nebo je s nimi zrovna větší zábava
  • výhodou je to, že svého psa můžete třeba na týden půjčit kamarádům, ku prospěchu a radosti všech zúčastněných
  • takovýto pes když chce, poslouchá úplně každého, kdo mu je sympatický. Když nechce, poslouchá každého kromě vás. Když vám rupnou nervy, počká, až se uklidníte a pak dělá, že se nic nestalo a chce házet míček
  • že když pospícháte a na venčení máte jen pár minut, není moudré pouštět psa z vodítka – ani dospělého a vycvičeného. Kostí, se kterými je možné utéct a zalézt hezky někam do křoví, je v okolí vždy dost a čím víc pospícháte, tím větší je pravděpodobnost, že je pes najde.
  • že lepšího psa na výlety, pod stan, do hospody a na párty neseženete
  • že nestřežené křupky, sýry nebo sušenky na party nebo na pikniku jsou brány jako jasná nabídka k hodování
  • že je lepší vzít občas psa do lesa a tam ho nechat hrabat, skákat, válet se kde chce a brodit se blátem, než mu to dokola zakazovat doma za barákem
  • že hoc smradlavá, zablácená a plná bodláčí, pořád upoutává v metru pozornost a lidé s nadšením volají „Dášenka!“ a k mému údivu ji hladí a nechávají si oblizovat ruce i tvář (my ale o tom víme svoje 🙂
  • že i když je vaše štěně sebevíc šílené a nezastavitelné, i ono se jednoho dne zklidní (např. ve třech letech, ale spíš až v osmi)
  • že jakkoliv se snažíte odnaučit svého psa chodit vám do postele, při odemykání dveří stejně znova slyšíte tichý seskok, tlumené ťapání těch malých paciček směrem do předsíně, zachrastění proutěného košíku a když otevřete dveře, vidíte, jak se ten malý prevít protahuje a zívá ve svém pelíšku, naznačujíc vám, jak se hezky vyspal TAM, KDE MÁ. Zatímco vy dobře víte, že v ložnici na posteli najdete jako vždy ještě teplý vdoleček a spoustu chlupů všude kolem. PROSTĚ HO MUSÍTE MILOVAT! :))

Při vzpomínce na výchovu mého skvělého psa se občas s tichou hrůzou otřesu a doufám, že tak brzy se to zase opakovat nebude.. 🙂

Zuzana Važanová

Mé divoké začátky s kokršpanělkou Terry

Terezka byl můj první pes. Koupila jsem si ji, když mi bylo 15 let. Byla jsem na psa úplně nepřipravená, měla jsem dost naivní představy a netušila jsem, co to obnáší starat se o psa a tak to i dopadlo.

Podle knih jsem ji naučila celou základní poslušnost, přivolání i odložení a šlo nám to perfektně. Jediným trvalým problémem bylo žraní čehokoliv ze země. Tehdy odmítala přijít, utekla a přišla, až všechno sežrala. Až o hodně později jsem se dozvěděla, že tahle „chorobná žravost“ je způsobená zanedbaným odčervením a nedostatečnou výživou u chovatele. Štěně je neustále hladové a nedokáže svůj hlad nasytit, ať sní cokoliv a v jakémkoliv množství. Tento pocit mu zůstává celý život. Terezka měla navíc tři bratry, kteří ji většinu jídla snědli, protože byli krmeni ze společné misky.

Když jsem si své vysněné štěňátko přivezla domů, nasypala jsem mu plnou misku granulí, ať sní, kolik potřebuje. Tohle dvoukilové štěně ale snědlo půl kila granulí! Myslela jsem, že je po něm. Štěně si pospalo a bylo schopné sníst to stejné množství znova.

Tehdy jsem ale netušila, proč zrovna moje štěně žere všechno, co najde. Začala jsem ji za to trestat v naději, že to pomůže. Ten pes mě tak miloval, že ke mně chodil, i když ho čekal trest. Trvalo až měsíc, než přestal a začal přede mnou utíkat.

Postupně se pokazilo všechno, co jsme se spolu naučily. Moje skvělá holčička měla radši všechny ostatní, mně se vyhýbala. V jejích očích jsem musela vypadat jak šílenec. Začala odmítat základní péči, vrčela na mě u česání srsti nebo čištění uší. Dát jí náhubek v MHD bylo nemožné. Sváděly jsme boje. Přestala poslouchat, utíkala a nakonec jsem si netroufla pustit jí z vodítka.

Zachránil mě cvičák. Začaly jsme tam každou neděli docházet a doma denně trénovat. Trvalo půl roku, než se nám podařilo znovu navázat vztah, já jsem opět získala respekt a Terezka mi začala znova věřit a dokázala mě poslouchat. Vděčíme za to trenérovi, který se nám hodně věnoval. Sešlo se nás tam tehdy více dětí a obyčejné sedni-lehni by nám nepomohlo. Trenér nás naučil rozumět psí duši, naplňovat psí potřeby a být dobrým pánem a kamarádem. Naučil nás, že pes potřebuje jistotu, jasná pravidla, jednoznačné rozhodování a instrukce ze strany psovoda a jasná očekávání o jeho chování a jeho roli v našem životě. Naučil nás přistupovat ke psovi s láskou, respektem a úctou. Naučil nás, jak využít psích schopností pracovat a učit se a jak si při výcviku užít zábavu, kamarádství a radost ze života.

***

Pak jsme objevily agility a naše dobrodružství začalo.



CO UMĚLA TEREZKA?

  • komplet základní poslušnost
  • povel „stůj!“ – dokázala zastavit v běhu, a to směrem ke mně i ode mně. Reagovala i na posunek. např. když běžela k cestě, protože tam viděla něco zajímavého, nebo když byla na druhé straně cesty a chtěla běžet za mnou. Stačilo dát povel a ona se zastavila.
  • běžet u kola – zleva i zprava a uměla na povel měnit strany. Oběhla kolo zezadu během jízdy, když bylo třeba změnit stranu.
  • běžet hezky po chodníku a nevběhnout na cestu, zatímco já jsem jela na kole po cestě. Mohl nás dělit široký trávník nebo auta zaparkovaná u chodníku, Terezka běžela a nic jí nezastavilo.
  • přinést cokoliv
  • na povel přinést konkrétní hračku nebo předmět
  • najít hozený nebo schovaný míček kdekoliv
  • povel „čekej!“ doma i venku, např. před obchodem nebyla uvázaná a neodešla
  • čekat před plnou miskou a začít jíst až na povel „můžeš!“. Jednou jsem na ní zapomněla, dala jí povel, ať čeká a odešla do vedlejšího pokoje.. Po půl hodině tam ještě stále seděla a se zoufalým výrazem tiše kňučela, jídla se ani nedotkla.
  • divoce se přetahovat o aport a okamžitě ho pustit na povel
  • povel „pusť!“ – po velké námaze jsem jí naučila vyměnit ukořistěnou kost nebo starý plesnivý chléb za piškot
  • odchytit jí na povel „lehni.čekej“ – když dostala svou zdrhací náladu nebo začala běhat v kruzích kolem mě v nevhodné chvíli
  • povel „domů“ – dostat jí dobrovolně domů byla velká výzva, padl při tom nejeden balík piškot
  • vyskočit si na okenní parapet v kuchyni u nás doma a strávit odpoledne koukáním ven do ulice
  • na povel „místo“ si jít okamžitě lehnout do pelíšku
  • přeskakovat na povel přes cokoliv
  • triky : kotoul (válet sudy), slalom mezi nohama tam i zpátky, dej pápá, down, plazení a jiné
  • venčit se na jeden konkrétní trávník za domem a jiné v okolí neznečisťovat
  • nevenčit se v areálu cvičáku ani na jakékoliv agility dráze
  • běhat přes agility dráhu i překážky pro sportovní kynologii : obzvlášť jsem byla hrdá na vysokou kladinu, kde se i některým ovčákům klepaly kolena



CO MĚ NAUČILA TEREZKA?

  • že chorobné žraní ani jiné zlozvyky trestáním nevyřešíš
  • že pes ti dává mnoho šancí, aby ses choval správně
  • že pes potřebuje pána – žádný rovnocenný vztah nefunguje
  • že pes má v sobě neskutečné množství lásky a chce vám ji dát
  • že i tři hodiny denně venku jsou občas málo
  • že je možné mít psa úplně na volno, bez vodítka
  • že jestli občas zapomenu být šéfem, pes mně přinutí se vzpamatovat
  • že pes může milovat více lidí a pár dnů z domu mu dělá dobře
  • že mít vycvičeného psa je skutečně příjemné
  • že vycvičit si psa je dřina, ale baví mně to a stojí to za to!
  • že aport vám mnohdy ulehčí život
  • že piškot má velikou moc
  • že pro míček by si jeden i nohy dolámal
  • že pes má skutečně dobrou paměť
  • že se psem potřebuji mít neustále možnost učit se nové věci
  • že tohle výborně splňuje agility
  • že učit psí triky je taky velká zábava
  • že pes skutečně miluje špínu
  • že psí chlupy se v bytě dostanou skutečně všude
  • že i osmiletý pes může vypadat jako štěňátko
  • že běžet u kola je pro psa super zábava
  • že vití zaručeně spustí hlášení na nádraží, sanitka a zkouška sirén
  • to, že psa můžete skutečně moc moc milovat

Zuzana Važanová