BLUEVELL – MŮJ NEJDIVOČEJŠÍ PES

Bluebell je můj druhý pes. Je to parson russell teriérka, divoška, šmudla a totálně ztřeštěná, ale nádherná holčička. Brzo jí bude 15 let. Povzbuzena velkým úspěchem ve výcviku mé kokršpanělky Terezky, rozhodla jsem se pořídit si psa náročnějšího na výcvik, a tím parson rozhodně je.

Hned, jak jsme si ji přivezli od chovatelky a položili ji na louce za domem na zem, tohle roztomilé štěňátko se rozběhlo do dálky a šlo vítat úplně cizí lidi a nás si vůbec nevšímalo. To nám mělo hodně napovědět, jak to s ní v nejbližších měsících bude vypadat. Bluebell milovala pejsky a lidi, skákala na děti a ráda odcházela s tím, kdo jí byl zrovna sympatický. Na procházce odbočila za lidmi, kteří šli lepší cestou, ve Stromovce se přidala k lidem piknikujícím na dece a ochutnávala, co mají dobrého.

Co umí Bluebell?

• dost rozpačitě základní poslušnost, za to pořád s úsměvem na tváři
• dost dobře psí triky
• donekonečna aportovat, cokoliv a kdekoliv
• podávat míček přímo do ruky
• vylézt na strom pro míček
• hledat a najít míček, kdekoliv
• v lese si sama najít klacík, který jí budeme celou procházku házet
• nesplést si hozený klacík s jiným a vždy přinést ten samý
• čekat před miskou s jídlem na povel „můžeš!“
• pustit nás jako první do dveří
• čekat zablácená u otevřených dveří do bytu a na povel „do vany“ běžet a skočit přímo do vany
• na povel „auto“ najít a nastoupit do našeho auta
• povely: „pusť“ (míček, jídlo), „fuj“ (nežer to), „dolů“ (skočit dolů), „nahoru“ (vyskočit někam), „nesmíš“ (nedělej to), „uhni“ (jdi na stranu), „hopa“ (vyskočí do náruče)

Co Bluebell rozhodně neumí?

• chodit klidně na vodítku
• neotravovat s aportem
• nesežrat, na co narazí
• zůstat čistá
• nebát se velkých psů
• nekrást dobrůtky na party, když jí nikdo nevidí

Co mě naučila Bluebell?

• že milovat druhého psa tak jako toho prvního už asi nedovedu, první pes je prostě první
• že ztřeštěný pes je celkem roztomilý a je s ním velká zábava
• že ani tři super aktivní hodiny venku prostě tomuhle psovi nestačí
• že fakt nesnáším ostré zuby štěněte
• že na rozdíl od štěňátek, které už ve třech měsících způsobně čůrají venku a které jsem potkávala na trénincích, náš pes měl rozporuplný vztah k hygieně ještě v roce
• že když má vaše štěňátko namále, tak cesta z bytu, zahrnující odemykání dveří, dlouhou chodbu, čekání na výtah, jízdu výtahem, další dloooouhou chodbu a pak běh na trávník, může být skutečně dlouhá
• že vskutku nenávidíte všechny, kdo i navzdory vašim prosbám a výhrůžkám roztomile promluví na vaše štěňátko, aby si zkrátili cestu výtahem a protože prostě nedokážou odolat něčemu tak nádherně roztomilému, zatím co vy držíte vaše štěně v náruči v naději, že „dnes to dáme!“ a ono si klidně ucvrnkne na váš nový svetr
• že když se štěněti jednou-dvakrát podaří vyvenčit se ve výtahu, začne to brát jako příležitostné řešení svých akutních problémů s výdrží
• že žádná kaluž, potok nebo bláto jí nejsou cizí – zatímco i nejjemnější déšť znamená, že odmítne jít ven se vyvenčit
• že otrimovaná nebo ostříhaná vypadá skutečně hezky
• že když vidíte, co všechno je váš pes schopný vzít do huby, nepřichází do úvahy nechat se pak od něj olizovat
• že ke šťastnému životu se psem vám stačí naučit ho: přivolání, fuj, slušná chůze na vodítku, čekání před obchodem, zůstat doma a aport
• že házedlo na míčky je super věc
• že teriéra cukáním chůzi na vodítku nenaučíte (používejte ohlávku)
• že piškoty pořád fungují
• že jít ven bez míčku nebo klacíku je sebevražda
• že venku je skutečně spousta bordelu, který je váš pes ochotný sežrat
• že pes může mít ze života ohromnou radost
• že pes dokáže být skutečně svobodný, což vám dává najevo například tím, že na procházce odejde s úplně cizími lidmi jen proto, že jdou zajímavějším směrem nebo je s nimi zrovna větší zábava
• výhodou je to, že svého psa můžete třeba na týden půjčit kamarádům, ku prospěchu a radosti všech zúčastněných
• takovýto pes když chce, poslouchá úplně každého, kdo mu je sympatický. Když nechce, poslouchá každého kromě vás. Když vám rupnou nervy, počká, až se uklidníte a pak dělá, že se nic nestalo a chce házet míček
• že když pospícháte a na venčení máte jen pár minut, není moudré pouštět psa z vodítka – ani dospělého a vycvičeného. Kostí, se kterými je možné utéct a zalézt hezky někam do křoví, je v okolí vždy dost a čím víc pospícháte, tím větší je pravděpodobnost, že je pes najde.
• že lepšího psa na výlety, pod stan, do hospody a na párty neseženete
• že nestřežené křupky, sýry nebo sušenky na party nebo na pikniku jsou brány jako jasná nabídka k hodování
• že je lepší vzít občas psa do lesa a tam ho nechat hrabat, skákat, válet se kde chce a brodit se blátem, než mu to dokola zakazovat doma za barákem
• že hoc smradlavá, zablácená a plná bodláčí, pořád upoutává v metru pozornost a lidé s nadšením volají „Dášenka!“ a k mému údivu ji hladí a nechávají si oblizovat ruce i tvář (my ale o tom víme svoje)
• že i když je vaše štěně sebevíc šílené a nezastavitelné, i ono se jednoho dne zklidní (např. ve třech letech, ale spíš až v osmi)
• že jakkoliv se snažíte odnaučit svého psa chodit vám do postele, při odemykání dveří stejně znova slyšíte tichý seskok, tlumené ťapání těch malých paciček směrem do předsíně, zachrastění proutěného košíku a když otevřete dveře, vidíte, jak se ten malý prevít protahuje a zívá ve svém pelíšku, naznačujíc vám, jak se hezky vyspal TAM, KDE MÁ. Zatímco vy dobře víte, že v ložnici na posteli najdete jako vždy ještě teplý vdoleček a spoustu chlupů všude kolem. PROSTĚ HO MUSÍTE MILOVAT! :))

Při vzpomínce na výchovu mého skvělého psa se občas s tichou hrůzou otřesu a doufám, že tak brzy se to zase opakovat nebude… :))