Jak je to v psí smečce?
Žádné štěně se dobrovolně nevzdá své kořisti jen proto, aby potěšilo jiné štěně. Bojuje o ni ze všech sil a díky tomu je hra zábavná. Štěně něco ukořistí (hračku, klacík), přejde se s tím provokativně před jinými štěňaty, navnadí je ke hře a pak bude před nimi utíkat. Ostatní se jej snaží chytit a danou věc mu vzít. Je to trénink síly, obratnosti a důvtipu, ale i schopnosti vybojovat a ubránit si svůj majetek. Vyhrává štěně, které je nejsilnější, nejobratnější, nejvytrvalejší a nejprůbojnější. Odměnou mu je nejen kořist, ale také pocit vítězství, potvrzení svých schopností a převaha nad ostatními.
Vždy vyhrávejte!
Když si hrajete se štěnětem, dodržujte podobný postup. Zvolte hračku, která je placatá a štěně ji může dobře uchopit svými malými zoubky. Nenechte ho vyhrát jen proto, že je malé a roztomilé. Naopak, hrajte si divoce, stejně, jak by si s ním hráli jeho sourozenci, ať je to pro něj výzva. Dejte do toho emoce. Hra pak bude pro štěně zábavná a dobrodružná.
Může se zlepšovat v lovení hračky a pak se nadšeně o hračku přetahovat. V jeho představách je to opravdový lov myši, vrabce či králika, kterého nakonec úspěšně uloví a zakousne. Důkazem jeho nadšení je rychlost, s jakou se na hračku vrhá, a vrčení, když hračku drží a snaží se ji ze všech sil ukořistit. Štěňata takovouto hru milují a naplňuje to mnoho jejich potřeb. Stačí i několik minut intenzivní hry na lovení hračky, a štěně je spokojné a příjemně unavené.
Hra s přetahovací hračkou
Štěňata milují hru na přetahování se o hračku. Abyste se maximálně přiblížili štěněcímu ideálu, postupujte následovně:
- Vtáhněte štěně do hry – nechte ho, ať hračku „loví“. Tahejte ji po zemi a štěně se bude snažit ji chytit. Neulehčujte mu to. Ať se snaží! Uvidíte, že se bude den za dnem zlepšovat. Rozvíjí svou obratnost i strategické myšlení a je to pro něj opravdové dobrodružství. Ve svých představách loví myš, křepelku nebo králíka.
- Štěněti se nakonec podaří hračku chytit. Drží ji pevně a je odhodláno vám ji vzít. Tahá za ni vší silou a třepe hlavou, aby kořist „zabilo“. Je to instinktivní chování. Štěně při hře často vrčí. Nepokládejte to za agresivitu, je to zdravý projev temperamentu a loveckého chování.
- Hračku nepouštějte! Kořisti se dobrovolně vzdává jenom podřízený jedinec, a tím rozhodně být nechcete. Pokud hračku pustíte a necháte štěně vyhrát, abyste jej potěšili, pochopí to štěně jako projev vaší slabosti a dobrovolného podřízení (nebo zjistí, že nehrajete doopravdy a ze všech sil a hra ho omrzí). Jeho zájem o hru poklesne a s ním i šance, že ho někdy naučíte dobře aportovat. Štěně přece nebude nosit hračku podřízenému.
- Nakonec v zápalu boje štěně hračku nechtěně pustí.
- Pokračujte dalším „lovením” kořisti, jejím chycením a bojem o ni, a několikrát tento postup zopakujte.
- Hru ukončete včas, dokud štěně ještě baví. Počkejte na okamžik, kdy štěně kořist nechtěně pustí, hračku vezměte a odložte ji. Můžete k tomu přidat povel „Stačí!“. Štěně se tak naučí, že po jeho vyslovení hra opravdu vždy končí. Časem se bude umět na povel hezky zklidnit a nebude si vynucovat pokračování hry.
- Hračku umístěte z dosahu štěněte. Tím, že není stále k dispozici, získá tato hračka velkou hodnotu. Můžete ji časem používat jako odměnu za práci místo pamlsků.
Doporučení na závěr
- Pokud hru ukončíte včas, bude se štěně těšit na tu příští. Nedopusťte, aby hru ukončilo štěně, protože jej omrzela.
- Štěněti se nikdy s hrou nevnucujte a o hru neškemrejte.
- Nenahánějte štěně, když drží hračku. Pokud chcete hrát na honěnou, buďte vy ten, kdo drží hračku a štěně ať běží za vámi. Případně hračku držte vy i štěně a běžte spolu.
- Hrajte si opravdově! Štěně hračku vnímá jako opravdovou kořist – pokud se kořist brání, utíká a je těžké ji zabít, je to ta správná hra, kterou bude vaše štěně milovat!
Proč si štěně vynucuje hru?
Místo hry si můžete dosadit jakoukoliv jinou oblíbenou společnou aktivitu:
- Pokud štěně nemá denní režim, neví, jaký nejbližší čas si pro hru s ním vyhradíte. Ke hře vás proto vyzývá průběžně, kdykoliv má na hru náladu. A to je prakticky pořád.
- Nebo denní režim máte, ale čekáte, až si štěně o hru řekne. Nechcete se mu vnucovat a necháváte na něm, aby určilo, kolik hraní a kdy potřebuje.
- Se štěnětem si hrajete málo vzhledem k jeho věku a potřebě hry. Musí si proto svou denní dávku hraní vynutit.
Proč si štěně hraje drsně nebo příliš divoce?
- Akceptujete i neomalené a drzé výzvy ke hře, jako je kousání do rukou, tahání za kalhoty, vyskakování a štěkání. Máte radost, že o vás štěně projevuje zájem a hned mu věnujete svou pozornost.
- Hrajete si příliš divoce a štěně vždy rozblázníte. Štěně se pak přespříliš rozdivočí, silně kouše a nechce s hrou přestat. Divokou hru štěňata milují nejvíc, takže si pak nechtějí hrát klidně a jemně.
Proč si štěně s vámi nechce hrát?
- Hrajete si způsobem, který štěně nebaví.
- Hrajete si se štěnětem, až se úplně unaví a hru ukončí.
- Vnucujete se štěněti, i když zrovna o hru nemá zájem.
- Jste štěněti nadšeně k dispozici okamžitě, jakmile o vás projeví zájem.
Namáhejte zejména jeho hlavičku. Trénink sebekontroly a povelů, přetahování se o hračku, trénink přinášení, případně hra na vyhledávání pamlsků štěně unaví mnohem víc, než chození nebo obyčejná hra. Venku štěně unaví objevování nových území, čichání, zkoumání a překonávání různorodého přírodního terénu.
Hra s přetahovací hračkou má být velká zábava. Může se z toho časem stát výborná odměna, která nahradí pamlsky. Hrát si můžete doma, ale i venku na zahradě či na procházce.