Zuzana Važanová

BRITA – fenka NO, co štěkala na vodu

Brita byla půlroční slečna NO a bydlela se svými majiteli v domě se zahradou. Byla hodně plachá, ale přítulná a milovala vodu. Vždy po návratu z procházky se jí dostalo osvěžení v podobě vody ze zahradní hadice. Brzy si Brita začala vodu vyžadovat radostným štěkáním a taky ji dostala.

Problém nastal, když Brita začala štěkat pokaždé, když se spustilo zavlažování zahrady u sousedů. Vytrvalé štěkání rušilo sousedy a Britu nebylo možné zastavit.

*

V čem byl problém?

Brita si zvykla při hře s vodou štěkat a naučila se, že si štěkáním dokáže o vodu říct a časem si ji i vynutit. Jenže k sousedům se skrz plot dostat nemohla a nedokázala se smířit s tím, že si tam jít hrát prostě nemůže. A tak alespoň štěkala – frustrace se u psů často projevuje právě neklidem, štěkáním nebo destruktivní činností.

*

Co jsme udělali?

Naším cílem bylo naučit Britu, že si už odteď vodu štěkáním vynucovat nebude. Taky už odteď nesmí při pouštění vody štěkat a k vodě se dostane, jenom když se zklidní a ztichne. O tom, jestli si s vodou hrát může nebo ne, budou rozhodovat majitelé a Brita se musí smířit s tím, že občas jí hru s vodou nedovolí.

*

*

Jak na to?

  • Britu jsme dali na vodítko a vzali jsme ji dál od vody (cca 10 metrů), aby to pro ní bylo lehčí. Dostala povel : „Sedni!“ a chtěli jsme po ní, aby tiše a v klidu seděla. Brita povel už uměla, takže poslechla a seděla v klidu. Když jsme ale pustili vodu, ihned začala štěkat a vzpínat se na vodítku, aby mohla k vodě. Naší reakcí na to bylo okamžité zastavení vody, Brita si musela znovu sednout a zklidnit se – to bylo pracné, cukala se a nechtěla se zklidnit. Bylo nutné ji víckrát napravit, než se konečně uklidnila.
  • Následuje několik neúspěšných pokusů. Brita pokaždé po puštění vody šílí – štěká a poruší povel. Jsme trpěliví, vždy vodu zastavíme, Britu napravíme do sedu a počkáme až se zklidní a opakujeme pokus.
  • Britě se konečně podaří po puštění vody zůstat sedět a být ticho. Je vidět, jak se musí ovládat. Už pochopila, že starý způsob nevede k cíli (štěkání jí k vodě už nedostane) a opustila toto chování. Je připravena se učit něco nového.
  • Na povel : „Volno! Můžeš!“ pouštíme Britu z vodítka a pustíme vodu, ať si za odměnu pohraje. Co ji tím říkáme : chceme ti dát vodu. Jestli štěkáš a utíkáš, voda nebude. Jestli chvilinku vydržíš v klidu tiše sedět, pustíme tě hrát si.
  • Zatím nám stačí, že sedí v klidu 5-7 vteřin. Cílem je, aby pochopila, co po ní chceme. Výdrž natrénujeme později.
  • Po chvíli pokračujeme : Brita ještě občas zkouší štěkání a útěk, vždy ji napravíme a vodu nedostane. Pokaždé, když se zachová správně, dostane vodu – může si jít hrát. Prodlužujeme čas výdrže a zmenšujeme vzdálenost od vody. Nakonec Brita sedí u vody, neštěká a čeká, až dostane povel „Můžeš!“.
  • Když už cvik zvládá skvěle na vodítku, zkoušíme to samé bez vodítka. Nakonec ji naučíme, že občas vodu nedostane, ale dostane náhradní odměnu – mňamku nebo hru s aportem.
  • To stejné trénujeme, když vodu pouštějí sousedé.
  • Je dobré vytvořit psovi denní režim : kdy si s vodou může hrát a kdy ne. Pokud má každý den vyhrazený čas na hru s vodou, např. po procházce, je pak pro ni lehčí smířit se s tím, že jindy zas voda nebude a nesmí se ani štěkat. Stále dodržujeme pravidlo, že než dostane vodu, musí se zklidnit a chvíli tiše sedět, aby cvik nezapomněla.
  • Návyk je nutné upevňovat denně alespoň po dobu 3 týdnů a podmínky stále ztěžovat, aby se vytvořil trvalý návyk a Brita se nevrátila k původnímu chování.

*

Zuzana Važanová