BRITA – fenka NO, co štěkala na vodu

Brita byla půlroční slečna NO a bydlela se svými majiteli v domečku se zahrádkou. byla hodně plachá, ale přítulná a milovala vodu. vždy po návratu z procházky se jí dostalo osvěžení v podobě vody ze zahradní hadice. brzy si Brita začala vodu vyžadovat radostným štěkáním a taky ji dostala.

problém nastal, když Brita začala štěkat pokaždé, když se spustilo zavlažování zahrady u sousedů. vytrvalé štěkání rušilo sousedy a Britu nebylo možné zastavit.

V ČEM BYL PROBLÉM?

Brita si zvykla při hře s vodou štěkat a naučila se, že si štěkáním dokáže o vodu říct a časem si ji i vynutit. jenže k sousedům se skrz plot dostat nemohla a nedokázala se smířit s tím, že si tam jít hrát prostě nemůže. a tak alespoň štěkala (frustrace se u psů často projevuje právě neklidem, štěkáním nebo destruktivní činností > co je k dispozici).

CO JSME UDĚLALI?

naším cílem bylo naučit Britu, že si už odteď vodu štěkáním vynucovat nebude. taky už odteď nesmí při pouštění vody štěkat a k vodě se dostane, jenom když se zklidní a ztichne.o tom, jestli si s vodou hrát může nebo ne, budou rozhodovat majitelé a Brita se musí smířit s tím, že občas jí hru s vodou nedovolí.

JAK NA TO?

  • Britu jsme dali na vodítko a vzali jsme ji dál od vody (cca 10 metrů), aby to pro ní bylo lehčí. dostala povel : „Sedni!“ a chtěli jsme po ní, aby tiše a v klidu seděla. Brita povel už uměla, takže poslechla a seděla v klidu. když jsme ale pustili vodu, ihned začala štěkat a vzpínat se na vodítku, aby mohla k vodě. naší reakcí na to bylo okamžité zastavení vody, Brita si musela znovu sednout a zklidnit se (to bylo pracné, cukala se a nechtěla se zklidnit. bylo nutné ji víckrát napravit, než se konečně uklidnila).
  • následuje více neúspěšných pokusů. Brita pokaždé po puštění vody vyšiluje, štěká a poruší povel. jsme trpěliví, vždy vodu zastavíme, Britu napravíme do sedu a počkáme až se zklidní a opakujeme pokus.
  • Britě se konečně podaří po puštění vody zůstat sedět a být ticho. je vidět, jak se musí ovládat. už pochopila, že starý způsob nevede k cíli (štěkání jí k vodě už nedostane) a opustila toto chování. je připravena se učit něco nového.
  • na povel : „Volno! Můžeš!“ pouštíme Britu z vodítka a pustíme vodu, ať si pohraje. zatím nám stačí, že sedí v klidu 5-7 sekund. cílem je, aby pochopila, co po ní chceme. výdrž natrénujeme později.
  • co ji tím říkáme : chceme ti dát vodu. jestli štěkáš a utíkáš, voda nebude. jestli chvilinku vydržíš v klidu a tiše sedět, pustíme tě hrát si.
  • po chvíli pokračujeme : Brita ještě občas zkouší štěkání a útěk, vždy ji napravíme a vodu nedostane. pokaždé, když se zachová správně, dostane vodu (může si jít hrát). prodlužujeme čas výdrže a zmenšujeme vzdálenost od vody. nakonec Brita sedí u vody, neštěká a čeká, až dostane povel „Můžeš!“
  • když už cvik zvládá skvěle na vodítku, zkoušíme to samé bez vodítka. nakonec ji naučíme, že občas vodu nedostane, ale dostane náhradní odměnu (např. ňamku, aport).
  • to stejné trénujeme, když vodu pouštějí sousedé.
  • je dobré vytvořit psovi denní režim : kdy si s vodou může hrát a kdy ne? pokud má každý den vyhrazený čas na hru s vodou, např. po procházce (než dostane vodu, musí se zklidnit a chvíli tiše sedět, aby cvik nezapomněla), je pak pro ni lehčí smířit se s tím, že jindy zas voda nebude a nesmí se ani štěkat.
  • návyk je nutné upevňovat denně alespoň po dobu 3 týdnů a podmínky stále ztěžovat, aby se vytvořil trvalý návyk a Brita se nevrátila k původnímu chování.